Dublin

2018, analogová fotografie, Nikon FM2

13. 6. – 15. 6. 2019 / 17. ročník air festival Chebské dvorky, Cheb

Okno ukryté za záclonami. Lustr se vznáší v pokoji jako měsíc v úplňku na obloze. Září do okolí a strhává na sebe pozornost. Ukazuje nám směr. Nabádá k vyhlédnutí z okna, k pozorování světa. Visí nehnutě a zaujatě se dívá ven. Podobně jako voják na stráži. Nemohu od něho odtrhnout pozornost. Co se asi skrývá za závěsem? Co asi střeží?

Paprsky pronikají skrze okno dovnitř místnosti. Otevírám oči, vstávám, rozhlížím se kolem sebe a vyhlédnu poprvé ven. Dvoreček, kostel a domky s komíny. V dálce hory a na nebi ani mráček. Nemám slov. Nádhera. Obracím zpět pohled do pokoje. Okna pamatují ještě dobu, kdy tu v hostelu místo postelí pro hosty, stávaly lavice s židlemi pro žáky školy. Vnímám minulost místa
a představuji si, jaký výhled měly děti během vyučování. Co asi viděli jiného? Jak se za všechny ty roky změnil ráz města?

Okno s mřížemi, tabule ze skla a kolem dokola sloupy. Doprostřed haly dopadá světlo kupolí. Jemně vykresluje prostor a pohrává si s atmosférou uvnitř. Rozptýleně se převaluje po stěnách, než dorazí až sem. Skrze sklo opět proklouzne ven a vrátí se do světa. Člověk ani nevnímá, jak je neustále v pohybu. Tok paprsků, který putuje městem a krajinou. Nikde se nezastaví a neúnavně běží dál. Nedá se uchopit. Jen nás letmo navštíví a opět zmizí.

Kolem dokola tma. Pouze světlo zvenčí proniká okénkem a nepatrně vykresluje obrysy věcí, které se nacházejí uvnitř. Není slyšet ruch z ulice, převládá ticho a z prostoru vyzařuje klid. Působí naprosto odevzdaně. Stojím uprostřed místnosti a rozhlížím se kolem sebe. Jen zdi z kamene a dveře do kaple. Co všechno místo pamatuje? Čeho bylo pozorovatelem? Kdyby tak věci uměly vyprávět.